372. Včera když den na obloze mládnul,

Včera když den na obloze mládnul,

A mne Dunaj těšil šedivý,

Slyšte, povím příběh pravdivý,

List mi na břeh z nebe dolů padnul;

Ještě vůní rajských krajů sladnul,

Pečet byla obraz ohnivý,

Písmo zlaté, papír sněživý,

Obsahem pak tímto v sobě vládnul:

„Pozdravení moje všechněm Slavům!

Zde vám odesílám tajemnost,

Ku národní velkosti a právům:

Zahyň pýcha, sobství, nedověra,

Spoj vás všecky láska, vzájemnost;

S tím se dobře mějte! Slávy dcera.“