373. Ai zde pode šírým nebem tvojím

Ai zde pode šírým nebem tvojím

Slávo! s podivem a s velebou,

Jednou nade Tatrou stolebou,

Druhou nohou nad Uralem stojím;

Hvězdy plynou přede zrakem mojím,

Zem jak hrudu vidím pod sebou,

Skrytý přede nízkou pochlebou,

Nedostupný nenávisti zbrojím:

Ani Milek nezbedný už svými

Posvatné mé sardce mámiti

Jablečkami nesmí těšínskými;

Nebo dnes mne, zanechavši meze

Ráje, sama přišla změniti

Pomazáním vyšším v Slávy kněze.