377. Zahořekol sem se snad tisíckráte,

Zahořekol sem se snad tisíckráte,

Že už nebudu víc básniti,

A vy Muzy předce rušiti

Zářek můj mne vždycky nabádáte;

Poněvádž pak samy ostýcháte

Ubohou se duši škádliti,

Tedy žádosti své pelniti

Snokradného Milka posíláte:

Onehdy sem tak se s tímto pánkem,

Rozkmotřil, že v strachu kročeje

Okřídlil, a poradil se s Vaňkem;

Ale darmo! bych všech zemí i vod

Meze prošel, nic to prospěje,

Nebo báseň jest můj celý život.