379. Každý přítel mladosti mé vije

Každý přítel mladosti mé vije

Věnec radosti si kvítkový,

Každý život vede takový,

Že se šťastným, jak si žádal, čije;

Ten má ženku, toho sláva kryje,

Tomu poklad dopřán kovový,

Jen mne potkal osud, jakový

Člověk radše čítá, nežli žije:

Celé moje zemské živobytí

Jest jen ve dvě léta stěsněno,

Neb já mimo lásku neznám žití;

I tu však mi cena hořčí choutku,

Ano posavád už placeno

Za dva roky štěstí, deset smutku.