38. Na člověka, neví se, co zlého čeká.

Sám už nevím,

Kde to bylo,

Nemluvně však

Promluvilo.

Nebylo sic

Toho mnoho,

Zvedloť prst a

Řeklo: Oho!

Ale matka,

Paní Tekla,

Nesmírně se

Toho lekla.

Hlásalať hned:

Div divoucí

Prokázal Pán

Všemohoucí.

Druzí tomu

Nevěřili,

Zvědaví však

Přece byli,

Nad dítětem

Pilně bdíce,

Promluví-li

Něco více.

Skutečně pak

Za rok na to

Řeklo dítě:

Mamo, tato.

Až pak jednou

Na úsvitě

Zvolaloť to

Divné dítě:

,Vojto, otče,

Teklo, máti,

Budete mne

Poslouchati.‘

Bláhoví pak

Rodičové

Divy mají

Pořád nové:

Jak co dítě

Naporučí,

Poslouchat se

Staří učí.

A řkou, že prý

Na člověka,

Neví se, co

Zlého čeká.