38. O půl noci, když zem celou skrývá

O půl noci, když zem celou skrývá

Tma a sněhu oděv zimavý,

Cestu koná krok můj toulavý

Od Té, kterou sardce moje vzívá;

Ticho všudy, jen sám Tvorci zpívá

Větrožalmy sever sichravý,

Ano z rozterhaných laskavý

Měsíc na mne oblaků se dívá:

O lej světlo, druhu pelný blesku,

Nocobludným svojím kahancem

Na mou křivou podle Sály stezku!

A však chod můj není krádež, zrada,

Nejsem zběhem ani vyhnancem,

Vina všeho Milek jest a Lada.