38. Ty, drahé dítě, jest-li s hůry

Ty, drahé dítě, jest-li s hůry

tam mezi andělskými kůry

s nebeských krajů blažen zříš:

zda lítost nemáš usedavou

nad zmučenou mou šedou hlavou,

již k zemi sklání žalu tíž.

Co je mi světa krása širá,

když neskonalý bol mne svírá,

že bez tebe svět pustý jest;

že ráj, jenž mému stáří kynul,

v tvé bytosti mně na vždy zhynul,

že zmizel v dáli v záři hvězd.

Tvá jistě, dítě, láska vřelá

tvou smrtí v srdci nezemřela,

ta vznesla se v tvůj světlý byt;

tou u věčného světla zdroje

můj pro bol, žití nepokoje

mé duši, dítě, vypros klid.