39. Jarní krajina.

V kráse vyšli opět jarní dnové,

Slavík pode květem v písni plá;

Láskou čilá jeho duše hrá,

Zpěv a vůni dýší opět křové.

Plynou mladozvucí potokové;

Dívka u háječku zavznívá;

O čemž pěje duše citlivá?

Snad k ní vanou nebes růžní snové.

V dálku pluje oko s lesinami,

Plesá s křovinečkou v zardění,

S lístkem operleným rosičkami.

A v tom pahorkovém vlnění

Dál se dále zraky mé vlají,

S nebem země kde se líbají.