39. Když tak chodím o písně svou vlastí,

Když tak chodím o písně svou vlastí,

Lazaru se zdám býť podoben,

Svízelům jsa tisíc podroben,

Jenž se na mne jako vrazi drastí.

Ty-liž jsou, jichž nadál jsem se, slasti?

Již-li ráj můj zhola pohroben?

Mám-li hořem jen býť zásoben?

Do toboly proč jen klásť mám strasti?

Jako žebrák tluku na vše vrata,

Volám pro svůj národ o almužnu:

Mějte mysl, mějte vůli služnu!

Nechci perel, nechci stříbra, zlata,

Rád vše ztratím, rád svou krví splatím,

Když jen vlast tím věnem obohatím.