39 Tím letem půjdu, kde svit rudých květů

Tím letem půjdu, kde svit rudých květů

v tom žhavém slunci cestou vykvétá,

kde píseň moře hučí v sladkém vznětu

a duši krásou svěží oblétá.

Tou letní nocí nad propastmi světů,

v níž na dně bolest pláče stoletá,

chci poslední Ti vyzpívat svou větu,

Tvou cestou svítit v hvězdu zakletá.

A když noc vzejde smutkem bezeměrná

a její křídla ovanou mne černá,

stín temný padne v snivou duši mou –

v té těžké noci, v posledním svém vzdechu

má píseň sladká ještě v mroucím echu

Ti žehnat bude vroucí modlitbou!