39. Tisíc znělo jarem zvuků,

Tisíc znělo jarem zvuků,

kolem smích a blaha záře,

bylo mně jak ženichovi

s nevěstou svou u oltáře.

Jaro zvoní umíráčkem,

a ti lidé chladní kladou

do hrobu to srdce v ňadrech –

nevěstu tak mladou – mladou.