39. Uzřev ondy měsíc plnoskvoucí

Uzřev ondy měsíc plnoskvoucí

Nade chlumem vrchů vzchoditi,

Zdálo se mi, jakby svítiti

Obličej tvůj byl tam viděl žhoucí;

Počnu, během rychlým k němu jdoucí,

Slova jako k tobě mluviti,

Ano z mého bludu strojiti

Smích si slyším hory k nebi pnoucí:

V studu hněvném srdce k hvězdám lkalo

Posměch učiněný s křivdami,

Za odpověd toto se mu dalo:

Zdali neznáš, že nám nebe vzalo

Nejjasnější mezi sestrami,

A ji Slávě ku ozdobě slalo?