391. Na hranicech Nebeslavska teče

Na hranicech Nebeslavska teče

Řeka Lethe čili Zábuda,

Jejíž pitím, čudo nad čuda!

Všecka mizí zemnatost i péče;

Každý stín z ní nade břehem kleče

Pije, a ai časná nerůda,

Bolest, zármutek i ostuda

Na věky se z příchozníků zvleče:

Proto, jako ze stromův když v lese

Listí na zem padá v jeseni,

Duchů slavských množství sem se nese;

Aby křivdy pozapomínali,

Zvláště ty, co jejich plemeni

Maďaři a Němci činívali.