393. V středku nebe stojí zpodepřená

V středku nebe stojí zpodepřená

Matka Sláva zlaté o trůny,

Bleskem čtverokmenné koruny,

Hvězdotkaným rouchem ozdobená;

U noh jejích leží rozprostřená

Síla krajin jako čalouny,

Pravá berlou, levá peruny,

Důstojenstvím tvář jí ozbrojená:

Vysoko pak postavou a čelem

Tak se vznáší tato bohyně,

Po nebi že obnáší zrak celém;

Rozkoš sladkou šťastné cítíc matky

V té své dcer a synů rodině,

Již zde vůkol rozhostila v řádky.