4. Ač má síla neoslábla v boji

Ač má síla neoslábla v boji

Proti tobě ještě bouře litá;

Předce bolesť v hloubi srdce vrytá

Časem budí mutnou touhu dvoji;

Předně, v nově zkvětlém jaru svojí

Aby vnadou růže trnokrytá,

Ne již více v čelo mé uvitá,

Zdobila leč tichou rakev moji.

Druhá žádosť jest to samé přání;

By nového jasná slza máje,

Až provodí slavíka volání,

Bledou Lůnu v tichou noční dobu

S zborem hvězdnym nad vlastenské háje,

Zrosila leč mech jen mého hrobu.