4. Blaženost lásky.

Když mně po boku k své harfě pěje,

Ssaji do se lásky sladký med;

Kouzlo, jenžto z písní outlých věje,

Vynáší mne v idealů svět.

Její líce – na nich sněžný květ

Vábně mezi růžemi se chvěje;

Její k nebi pozdvižený vzhled –

V něm se zřetel hvězdojasný směje!

Jak to citné moje srdce jímá,

Všecko budí, co v něm skryto dřímá,

Jako slunko kvítka v podletí!

Přeji zlaté rouno knížeti,

Ať mu hlučné k slávě dělo hřímá:

Mně jen blaze v jejím objetí.