4. Jaro.

Pošla zima těsná,

Vstala sličná Vesna

A vše pouta odpíná.

Radost všady vzrostá,

Příroda pout prostá

Sobě na ráj zpomíná.

Již to nebe mračné

Divy tvořiť začne

Po všem světa prostoře;

Potokem a řekou

Vody mocně tekou,

Konají pouť do moře.

Aj jak kvete kvítí,

Až se hora svítí,

A jak vůni vydýmá!

Zefyrů těch šepot,

Pohled sličných lepot

Rozkoší hruď zajímá.

Ještě padá rosa

A tam slyšet kosa

V omlazené přírodě;

A jak zoře zrudá,

Všecko ptactvo vzhudá

V přelahodném závodě.

Ó kdy přijdeš, máji,

Kdy se vlast nám zrájí,

Kdy ty hvězdy zasvitnou?

Ó plyň blahá struho,

Kleň se svatá duho,

Ať již růže zakvitnou.