4 Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,

Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,

kdož modlíme se v rozechvění dum:

„Přijď, svatá bolesti, a vzdušná něho,

jež létlas kol, nám nad hlavami šum!

Sne, perleťově jejž se zříme třásti,

vždy novou myšlenkou nám v očích hraj!“

Jsme proroci – a nevím, jakých slastí –,

jsme zítřků cíp, jsme úryvek a báj.

Kýms – vyšším poslem, andělem či běsem –

kdes v nejvnitřnějším nitru raněni,

zvěst, pro niž posud není slov, my nesem,

a na svých skráních světlé znamení.