4. Lilě – nevinné tvé lásky

Lilě – nevinné tvé lásky

Holoubátko tiché, sněžné

Ustlalo si hnízdo v myrtí

Srdce mého teplé, něžné.

Ustlalo a – uletělo!

Ach, vždyť ňádra snivětemná,

Kletbou prochvívaná, nejsou

Sídlo holoubátka jemna!

Vždyť i čáp se kvapně zvedne,

Tato duše dobrá, věrná,

Na střechu-li, kde má hnízdo,

Padne tajně kletba černá!

Uleť – jen mi zanech v srdci

Teplé hnízdo svého sídla,

A pak jedno zkrvácené

Pírko z bělounkého křídla!

V hnízdě osiřalém budu

Sny své lásky pouspávat

A tím pírkem zkrváceným

Tiché svoje písně psávat.