4. MILENCI.

By Jaroslav Haasz

V mračně modravém a těžkém

blesky sirnaté si hrají,

v gondole mé pod přístřeškem

milenci se objímají.

Vždycky spokojeni s dneškem,

vesele si šepotají;

zítřek spláče nad výtěžkem,

jejžto lichvář Osud tají.

Plujem-li kol Mostu vzdechů,

naslouchají jenom echu

polibků, jež sobě dají.

Kdyby loďka má je vlekla

ve žhavý až jícen pekla,

snili by, že jedou k ráji.