4. Na břehu Labe jsem seděl,

Na břehu Labe jsem seděl,

nad stromy měsíc už stál,

na tiché hladině reky

odleskem stříbrným vzplál.

Na břehu rusalky zřel jsem,

ve trávě daly se v rej,

bílá jich svítila těla,

lákaly, volaly: hej!

Z tůně se stařičký vodník

vynořil, vodu pak střás,

ke břehu zvědavě hleděl,

zelený česal si vlas...

Náhle vlak na náspu zahřměl,

stroje hvizd, šílený let –

rusalky, starý i vodník,

rázem vše zmizelo hned.