4. Ostrovid a krtek.

Onehdy ostrovid potkav se s krtkem v poli

Dí k němu s ousměchem: „Ach, bože můj!

Jak zlá to slepota! jak bídný život tvůj,

Milý ty krtku! hory, doly,

Háj, louka, zahrady i nebe strop,

To tobě všecko tmavý hrob!

Ty z rána do večera spíš,

Co vůkol tebe, nic nezvíš.

A já,

Na míli co se kolem děje,

Tak světle zřím, a tobě, přítelíčku

Na vlas vyobrazím, jen slyš:

Tu dáví kočka myš,

Tam jestřáb davem za volavkou spěje,

Zde zase vidět vlaštovičku,

Jak v letu broučky pro své děti lapá,

Tu opět rána z ručnice

Postíhla v běhu zajíce,

A tam se chytrá liška na kuřátka sápá;

Před lovcem srnka v roštině se skrývá

A had tu v krvi splývá.

Tam zase jehně lítý vlk uchvátiv –“

„„Ach, dosti, dost!““ krtek do řeči mu skočí,

„„Pro hrůzy takové nežádám mít očí.““