4. Pod verandou jsme seděli skoro sami

Pod verandou jsme seděli skoro sami

pod zasklenou verandou hostince v sadech.

Podzimek dráždivé vůně splýval s námi,

a všechno mělo jeho modravý nádech,

když četla’s mi Andrejeva.

V poslední zeleni se koupali kosi,

déšť teplý a tichý se pomalu drolil

a listí rezivé, jež chlad září kosí,

a stoly, pěšiny mlžným leskem polil,

když četla’s mi Andrejeva.

Tvá ruka měkká a teplá na mé snila,

až dveřmi dokořán vešla rozkoš cudná

a smysly zmučené blahem opojila,

že hořké krůpěje skrčily se u dna,

když četla’s mi Andrejeva.