4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,

Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,

Tichý déšť kol na osení leje:

Slzou nebe zrosen květ se skví;

Nevěsta co krásná země stojí,

Nebe se s ní v obejmutí spojí;

Zlaté slunce skrz dešť na ni zří.

Přejdou mračna, větřík lehký věje,

V olšině zas slavík líbě pěje,

Černý les jen zasmušený dlí;

Kolem něj se vine mlha šedá,

Nad ním míhá se jen záře bledá,

A skrz houští větru lkání zní.