4. Při slavnosti zasvěcení pomníku učiteli.

Sladce dřímej! nad tvým rovem

Rozkvítá již jara máj;

Tvým upřímným činem, slovem

Mládeži otevřen ráj.

Tys byl vědy pěstoun zdárný,

K níž Tě sám Bůh povolal;

Nedbal’s na zisk světa marný,

Jí i slasť jsi věnoval.

Tys znal dobře půdu, símě,

Z níž vypučí vědy květ,

Ty jsi znal hlas, jenž upřímně

V duši dítek musí znět.

V duši mládeže nevinnou

Nejlíp zazní matčin hlas,

Budí touhu mocnou, činnou,

Že ji nepřekoná čas.

Tvoje slovo byl puk nový,

Každá sada ratolest; –

Celá kniha školákovi

Umění strom velký jest.

Tys nám novou dráhu klestil,

Tvoje snaha kyne nám;

Ten strom jarý, jejž jsi pěstil,

Bude Uměn velký chrám.

V paměti nám budeš dlíti –

Věrným nám jsa přítelem;

V svaté dobro dal’s své žití,

Bys oblažil otců zem.