4. Se zalíbením na Váceslava

Se zalíbením na Váceslava

Zkvítajícího lid pozírá,

Do svatyně když se ubírá

A tam kleče Pánu chvály vzdává;

Neb když soutrpně u lože stává,

Na němž lazar chudý umírá;

Aneb když si slzy utírá

Nade hrobem otce Vratislava.

Mnohé srdce nad takým-to květem

Radostí tu svatou zaplésá;

Matky svým naň ukazují dětem.

Vtěleného toho návidějí

Cheruba i sama nebesa,

Ano zemi té ho závidějí!