4. Staří Švýcaři. *)

Hle, jdou krokem dunivým, jdou chodbou tou,

kde nádherné fresky Raffaela jsou,

je nadmutý starý jich dějinný kroj,

jdou, jak by je roh zval zas v murtenský boj.

„Ty přesvatý otče, tys věřících štít,

však takhle to nejde dál, nemůže jít!

Ty svíčkami spoříš a uhlím a vším,

však neškrť, kde patří co Švýcarům tvým!

Neb kdykoli pánbůh si papeže vzal,

z nás každý muž jedenáct tolarů bral,

tak platilo, platí vždy, dříve i dnes,

toť dějinné právo je naše, to věz!

Ty přesvatý otče, přec zná moudrost tvá,

že prostičký lid jsme my od jakživa,

však monety začne-li někdo nám brát,

jak zuřiví řvoucí lvi budem tu stát!

Ty přesvatý otče, jen tolárky ven!

Sic vezmeme skříně a bedny tvé v plen!

A hromy a peklo! I na buben tvou

dát dovedem stolici apoštolskou!“

Tu papež se poděsil, udělal kříž,

jen maličko váhal a v kapsu sáh již –

a řvoucí ti lvové jsou jehňaty v ráz:

„Tak, přesvatý otče, teď požehnej nás!“