4. V růžích bdím i sním, když venku

V růžích bdím i sním, když venku

tvář mně jitro celuje,

zvlášť kdy sedím ve přístěnku

a má stará hubuje.

Přede mnou se v dýmu míhá

hlavička jak z pohádky,

překrásným mne okem stíhá,

leč já prchám nazpátky...

Nedám se vám, očka, nedám!

V jiném kvítí radosť hledám,

ne snad někde na astru,

ale v dobrém kanastru.