4. Vůni věje vánek tichý

Vůni věje vánek tichý

Z lučin drahé vlasti mé,

Nesa tiché pozdravení,

Z rumu doby blažené.

Od těch kvítků krásné Vesny

Zvěsť mi nese milenou,

Jimž jsem v dobách slastiplných

Sdílel radosť – bolesť svou.

On mi nese tichý šepot,

Stromů bolné šumění,

V mutnotichém jichžto stínu

Sladce otec – matka sní.