4. Že mi nelze nešťastnému

Že mi nelze nešťastnému

S prsou roušku odhalit,

Ruku tvou dát k srdci svému,

Bys je ucítila bít.

Toužím po svém ideále –

Kde ach! kde cíl tužeb mých?

Radš bych, než tak prahnout stále,

V srdci led měl – na rtech sníh!

Láska věrná, neskončená,

Jako světů nádhernost

Stále plyne; žádná změna –

Srdce nezná skončenost.

A tak duše touhou hyne –

Můj ach! ona nezná cit...

V snách jen k ní se srdce vine...

Neznáno však musí mřít!