4. Žehnání.

Nad horami červánky již plály,

A já vítal noci na hradě,

V mechatých se rumích usadě;

Tamť si bytu bolesti mé přály.

Kde ty rudopevné věže stály,

Dědové kde dléli na radě,

Na sedání v skalné ohradě,

S pavlačí kde rekům věnce vláli –

Okem bolesti se vylily!

Plna shodí s sebe oblak černý,

Z hrobů temný zahlaholí hlas:

„Synu vlasti! jsili matce věrný,

Slzy potěchy ti zasily,

Pěkný tobě rozekvete čas.“