40. Dnes přála bych si natrhati kvítí,

Dnes přála bych si natrhati kvítí,

kteréž bych mohla v ladný věnec svíti.

leč zima nevlídná pokrývá nivy,

a v spousty sněhu ryje vítr divý.

V mé duši ale ladno je a milo;

tamť kvítko spanilé se rozevilo,

jež v dar Ti nesu v novoroční době;

to kvítko slove: lásku, vděčnost k Tobě.