40. Ještě naděje.

By František Matouš Klácel

Koukni skrz to sklo a hned uhlídáš,

Jinačí že svět, než ty přezvídáš,

Takto mudrc mládenci praví.

Vůbec v jinaké vidím svět záři,

V duši písmo jinaké než v tváři,

Vše jinak se vnitř a ven baví. –

Tak i ten lže, ten se též pokrývá?

Celé lidstvo ve lži odpočivá?

Celý povrch světa klamavý? –

Ale budiž chvála pánu Bohu,

Jak to vidím, ubezpečit mohu,

Že je vnitřek dosavád zdravý.