40. Kvítí.

Hle tato krásná zahrada

Jak celá sněhem zapadá,

A kvítí hořem svadlé

Spí v zemi pouchřadlé.

Ó nyní rozvij, synu, hruď

A zahradu v ní sobě zbuď,

A sázej do ní kvítí,

Jichž krása věčně svítí.

A když tvých útrob oskví sad

Se vonným kvítím božských vnad,

Bůh zahradník si v nebe

Sad přesadí i tebe.