40. Myšlénka, cit a dychtění

Myšlénka, cit a dychtění

ať bujné duše dech,

jenž mořem – zemí otřásá

v nejhlubších základech.

Však jmenem pouze pýchu znej

a holý světa lesk:

aj, srázné skály nejspíše

drtívá hrob a blesk.

Otroctví články železné

své duše žárem spal,

a hanba tomu, v porobě

kdo bídně dokonal!

Co zmůže vášně divý proud,

náhody matný klam? –

Jen vládni vůlí železnou,

kde neohneš, tu zlam.

A kdyby jeden dýchal svět

a zradu sil a mor,

jen čelo své mu postav vstříc

a bujné duše vzdor.

V mé hrudi duch se zakotvil

a žilám oheň dán,

že v důl bych sešláp’ pohoří

a k nebi vznesl oceán.