40. Římský jazyk – vtělená to žula,

Římský jazyk – vtělená to žula,

Ustálený, mohútný to hrom,

Majestátný chrabrosti to dom,

Bystřina to z bradel vyplynulá.

Obelisk to, jejž dlaň vládná snula,

Dub to vzrostlý každou větví v strom,

Ze skal vyšlý orel kostilom,

Meč, jejž sudba v blesků výhni skula.

Vytrysklý to z ohně ducha pramen,

Leč mu církev přitlumila plamen;

Křestem církve skrotla jeho síla.

Vestalky jej toga přiodíla.

Tudy sponu vnímáš v něm všech tonů

Od vnad lyry do veleby zvonů.