40. Slyším hučet valnou řeku,

Slyším hučet valnou řeku,

Jakby táhnul divý pluk –

Jakby v boji padlých reků

K nám zazníval kvíl a hluk.

Srdcejemné jest to lkání,

Vlna šeptá vlně žal:

Jakby bratr ve skonání

Mrtvou sestru objímal.

Loďka, již tu řeka nese,

Má, hle! rakve podobu,

Plavcovi se ruka třese,

Jakby zpět šel ku hrobu.

Proč ta žalost – kdož mi poví?

Vlny s průvodem to jdou...

Našelť zde hrob krystalový

Zklamaný svou milenkou.

Proto řeka žalem hyne,

U sténání táhne dál;

Tam až do moře kdy vplyne,

Pochová v něm pláč a žal! –