40. Včera večer se nás na knížecí

Včera večer se nás na knížecí

Hvězdárně houf drahný nasbíral,

Zprávce skla dal, oči protíral,

An mu z ust se učná slova mecí;

Každý za ním oči na visecí

Po obloze hvězdy upíral,

Jen sám já sem k zemi pozíral

Na korunu tu všech světských věcí:

„I co hledíš ty tam na zem nízkou?“

Řeknou hvězdáři a přátelé:

„Hvězdu novou odkryl sem a blízkou!“

Hned i oni zrak tam obrátili,

A pak po hádce Ji umělé

Za najkrašší všickni vyhlásili.