40. Vítej nám, dni! vítej, jasná záři

Vítej nám, dni! vítej, jasná záři

Vstávající zory růžové!

Slasti, jež se smějí s našich tváří,

To jsou Vaší ruky darové.

Proto zněte, struny, libě zněte,

Jako kvítím vánkův šumný těk,

Naši slasť a vroucí přání chvěte

Tomu, Jehož všickni ctíme, v vděk.

Blahý, koho Božstvo vyvolilo

Z středu synů k službě posvátné,

Koho v mládí růžném posvětilo,

Aby pravdy hlásal nezvratné.

Blahý, jenžto vlasti drahé žije

A se jejím synem s chloubou zve,

Zdvojenou mu slastí srdce bije,

Bůh mu otcem, vlasť mu mátí je.

Jako skála v moři ve zbouřeném

Vzdoruje vln zpurných nátokům:

Tak on stojí – v nebi ozářeném

Zraky bloudí na vzdor útokům.

A kdo vznešený ten, jenž si klestí

Mocnou rukou takto dráhu svou?

Mistře! na Tebe se smálo štěstí

A Ti přálo slávu všelikou.

Předůstojný Mistře! není zlata,

Ani stříbra, ani stkvostů nám,

Jenom srdce, vřelou láskou k Tobě zňatá,

Můžem přinésť k jmeninám.