403. S těchou když se oči mé tu pásli

S těchou když se oči mé tu pásli

Na tom, čím se každý oslavil,

Vítězoslav ten mne pozdravil,

Před nimž Uhři tak se často třásli;

Slováciby snad už byli zhasli,

Než on zmnožil je a zotavil,

Když roj oněch k Tatrám přepravil

Čechů, jenž se nikdy neužasli:

A tím kmen váš ke zrůstu a květu

Zkřísil ratolestmi čerstvými,

Totiž Jiskra, válčiv za Alžbětu;

Že pak vhostil i v ten pěkný koutek,

Kdes ty zrozen, on se se svými,

Snad si i ty štěpu toho proutek? –