41. K větérku.

Postůj, větérku ty mile dmoucí,

Byl-lis nyní v sadě rájovém,

Nebo někde v pruhu jihovém,

Kde se proudem milost line žhoucí;

Poslyš, zefyrečku jaro dchnoucí,

Spal-lis v ňádru někde růžovém,

Nebo-li tam v stínu jilmovém,

Kde se břečtan zhůru vine vroucí:

Pojmi liliin ten lístek v sebe,

Psal naň cosi oheň růžový,

A teď odpluj pod ochranou nebe.

A až v údol květné přes koberce

Přijdeš, a tvor uzříš májový,

Upusť lístek na to milé srdce.