41. Lásko! Lásko! ó ty sladký klame,

Lásko! Lásko! ó ty sladký klame,

O, ty číše slasti nejvyšší!

Když se duše s duší pomíší,

V cytu jednom zem i nebe máme;

O týž vnad tvých rychle užiť známe

Skryti světu v houští nejtišší,

Dřív než vicher zhoubný přispíší,

Který jak mně loď i veslo zláme.

Kde jsy, kde jsy sestro bohů věčných,

Hosti srdcy mému nevěrný,

Dítě kvítků obraz bolů vděčných!

Já jsem darmo v port tvůj klidný spěchal,

Anť mi zkvetlou orkán severný

Růži vyrval, trny ostré nechal.