41. Při pohledě, jehož vážnou zpouru

Při pohledě, jehož vážnou zpouru

Milost líbě krotí pochlebná,

Tvář ji proměňuje velebná,

Jakby dnes jen sletla s nebes kůrů;

Při postavě pyšně pnící vzhůru,

Oudů blesk a hnutí ohebná

Vstavu krásou všechněch hudebná

Unaviti ousta Trubadůrů.

V ten čas, kdybys klekna úcty platil

Skroušnou cnostem jejím poklonou,

Umorby tě v náruč její sklátil;

Zde, by různých poloučily stránek,

Lada v jednom těle s Madonou,

Svorný sobě udělaly stánek.