41. V duších našich vždycky vzešel

V duších našich vždycky vzešel

Cit horoucí vroucnosti,

Kdykoli jste přes práh vešel

Naší do společnosti.

Kvítko zroste, též odkvete,

Noc zachvátí jasný den;

Vášně zhynou v tomto světě,

Zhyne vše co plachý sen:

Avšak žáků Vašich láska

Svatým citem žhoucí vděk

Zůstane vždy svatá kráska

I pro dospělý náš věk.

Přijměte, vzácný o Pane!

Vděčný srdcí našich cit;

On v nás vláti nepřestane,

Nám co srdce bude žít.

U prostřed svých zdárných dítek

V blahé, sladké tichosti

Krásný rozviň Vám se kvítek

Vítaných všech radostí.

Květné zdraví, hojné štěstí

Rač Vám přáti tento svět;

V rozkoš Vás osud rač vésti,

Vůni svou kde šíří květ!

Pak po dlouhé pouti zemské

Vám ať ráčí Bůh věčný

Otevřít brány nebeské

V slávy ráj nekonečný! –