411. Právě když se úcta tuto dála,

Právě když se úcta tuto dála,

Hlásá Apollova kanclířka

Mudřena, že ještě básnířka

Jedna na chrám uměn zaklepala;

Pešťanka prej že jest, povídala,

Serbkyně, a ač jen krajčířka,

Já šla v ústřety až na dvýřka

Po pleci pak ji sem potepkala:

Možnoli? o vítejte! Vy z Pěstě?

Co pak slyšno tam těch na stranách?

Znáteli – či žije – zdrávli ještě?

Ovšem! řekla hezká nevěstička

Tato, davši mi svůj Almanach,

Já sem Julka Radivojevička.