415. Hle, hle matko! ti tam na zem padnou,

Hle, hle matko! ti tam na zem padnou,

Onen ptáček na dvou větvičkách,

A ten muž tu na dvou stoličkách

Sedící: o chyť je rukou vládnou!

Nebo oba píseň dosti skladnou

Pějí na lyře i husličkách,

A já v radostech i v pracičkách

Nenávidím různost nepořádnou:

„Nech je! toť jsou obojživelníci,

Schneider Němec a Čech Svoboda,

Ve dvou řečech rovně veršující;

Nemilujiť pravda dvojazyčnost,

A však dána jim tu hospoda

Aspoň pro žert nám a pro rozličnost.“