416. Z výšky té sme jednomu se divu

Z výšky té sme jednomu se divu

Na dolině ještě dívali,

Tátoše tam s jezdcem zbadali

Bředoucího sme sem přes kopřivu;

Když pak přišel pod Parnaskou nivu,

Všickni sme se hlasně zasmáli,

Maďaři jej za chvost tahali,

Serbové pak za uši a hřivu:

„Náš je! – ba náš Vitkovič!“ tak obě

Stránky vadily se v povyku,

Chtěvši každá přivlastnit jej sobě;

Smilujme se, nechme Maďarovi –

Dím já – almužnu tu, oslíku

Podobnější nežli Pegasovi!