42. Proude živý, naplněn vděčností!

Proude živý, naplněn vděčností!

Jenž ze vnitra plyneš srdce mého,

Vznes do mrákotné se dalekosti,

Pozdrav vřele vůdce mileného!

Blahoplodná kdy jen zírá zoře

Okem bleskným spící na přírodu;

Hemží tu se životů hned moře,

Tisícero plesá božských plodů.

Tak se hojně ujmulo semeno

Pilně seté Tvého od ramene,

V kménky žene, blahem zdraví napájeno,

Vůkol nich se loubí ctností klene.

Tobě z těchto živých ratolestí

Věnce vinu v radostném plesání,

Tobě z těchto dráhu slavnou klestí –

Srdce vděčné – k věčnému jásání.