42. Slaďouškové.

Lidé jsou, jimž sladkost kape ze rtů,

Slůvko každé plyne z úst co med,

Slaďouškové tito na pohled,

Ani mušce neublíží v žertu;

Náhodou-li zmínka jest o čertu,

Oči sklopí, strachem blednou hned,

Ruce mnou, na hříšný lají svět,

Kázeň přísná vine se ode rtů.

V temnu však a tajně jsou uvyklé

Mravokárné tyto dušičky,

Proti bližním černé kouti pikle.

Zjevně červu uškodit se stydí,

Z tajné zálohy svět celičký

Strojem osnov chytře spletlých šidí.