42. Zavři prsa mému lkání,

Zavři prsa mému lkání,

Na věky mým přísahám;

Vím, že neznáš smilování,

Že já marně nyju, lkám.

K jinému tě slib tvůj váže,

Jiného ty v srdci máš;

Skromně se tě zrak můj táže:

Zdaž i na mne zpomínáš?

Ulevit chtě bolům svojím

Ranil jsem se bezděky,

Aniž kdy svou ránu zhojím...

Pokrvácíť na věky.

Co ti do mne? nech mne stonat!

Směj se mému trápení!

Nech mne ve zoufání skonat,

Nebo mříti v toužení.

Až tvé vazby osud zláme,

Až se k nebi povzneseš:

Tam se spolu zas shledáme,

Snad mě tam pomiluješ!